Ať už jste na půdě našli vzácnou rodinnou relikvii nebo trpíte audiofilskými sklony a utratili jste za nejnovější model částku, kterou se opravdu nesluší veřejně přiznávat. Gramofony zažívají svou renesanci.
Že vás na tomto poli nemůže už nic překvapit?
Dokážeme vám, že ano.
Podíváme se do Berlína za jedním mimořádně podnikavým tvůrcem. U místního patentového úřadu ho během několika desítek let ostatně poznali jako pravidelného návštěvníka. Na svém kontě má skutečně celou řadu vynálezů. Mezi nimi například miniaturní gramofon asi o velikosti poloviny lidské dlaně.
Zdroje hovoří o tom, že se s tímto a dalšími dvěma výrobky svého času dostal až do Guinessovy knihy rekordů.
A abychom vám tohoto Berlíňana ještě představili jménem: Peter Lardong.
My se však budeme zabývat trochu odlišným druhem jeho činnosti. Pustil se totiž (jak jinak než jako první na světě) do skutečně neobvyklého podnikání. Vyráběl gramofonové desky z netradičního materiálu – z čokolády.
Že vám něco podobného na přání vytvoří každá zručná cukrářka? Tak dávejte pozor. Tyhle desky totiž opravdu umí reprodukovat hudbu.
Lardong započal svoji čokoládovou výrobu v momentě, kdy přišel o zaměstnání. K nejrůznějším poživatinám tento pán ostatně má docela logicky vřelý vztah, neboť pracoval předtím v místním pivovaru jako sládek. Následně se tedy stal takovým průkopníkem a na vlastní pěst začal vyrábět přímo u sebe doma desky.
Experimentoval zprvu s různými materiály. Třeba s máslem, zmrzlinou, pivem (jak jinak), Colou (tohle bychom asi chtěli vidět). Jako ideální se ovšem ukázala až právě čokoláda, protože je dostatečně odolná při pokojové teplotě. Stačí ji prostě nakrájet nadrobno, nechat rozehřát a z dohladka vymíchané hmoty (ano, pořád víme, o čem píšeme, nespletli jsme se a nejsme omylem v kuchařce vaší maminky) v silikonových formách vznikne deska. Hotová se následně musí ještě chladit v lednici. Vydrželi byste něco podobného mít u sebe doma a nechodit ochutnávat? Složení rozhodně neurazí ani jazýčky gurmánů, čokoládová deska obsahovala dle původního receptu kakao, kakaové máslo, likér a lecitin, který v čokoládě funguje coby emulgátor.
Nicméně, zachováte-li desku v neochutnaném stavu (jakkoli obtížné se to zdá být), užije si nejen váš zrak, ale také váš sluch. Skutečně si totiž na ní přehrajete hudbu. Vypadají a fungují úplně totožně jako jejich nepoživatelné kolegyně. Samozřejmě je jejich životnost výrazně kratší, protože jehla gramofonu povrch čokolády do jisté míry nevyhnutelně poškodí.
Jakmile se vám zničí nebo až vás hudba omrzí, jejich likvidace je skutečně velmi ekologická. Prostě je sníte.
Tenhle báječný vynález se dočkal patentu samozřejmě ve své vlasti, tedy v Německu a podle dostupných zdrojů také v Japonsku. Ostatně, je to země moderním technologiím zaslíbená. První zprávy uváděly, že hned několik japonských firem mělo o tento vynález vážný zájem.
A proč o této kuriozitě píšeme v minulém čase?
Inu, udržet prst na tepu doby je nejen ve světe audiotechnologií nesmírně obtížné. Takže dle dostupných zdrojů celá činnost byla převzata firmou, která začala tyto desky vyrábět sériově. A sám otec zakladatel zde figuroval coby zaměstnanec. Nicméně po nějakém čase bohužel skončila. Na trh se tou dobou dostala populární cédéčka a těm nedokázal už pan Lardong konkurovat. Mrzí vás, že jste si tenhle vynález nestihli pořídit? Tak to máme dobrou zprávu. Peter Lardong sice s podnikáním skončil, nicméně jeho nápad nezůstal zcela zapomenut, na internetu najdete nástupce vyrábějícího další sladké desky. Pokud tedy toužíte mít něco podobného doma, stále máte možnost. Na další jedlé inovace se rozhodně těšíme a jsme nesmírně zvědaví, s čím přijdou další nápadití vynálezci.
